Z oblohy se sype sníh, vločky tančí v závějích… a máme tu advent. Včera jsme zapálili první svíčku na adventním věnci a další čtyři nás čekají. S každou adventní nedělí vám pošlu jednu vánoční inspiraci. Jako první posílám inspiraci na linecké. Je jednoduché, vynikající a vypadá krásně. Z rozhovorů o vánočním pečení většinou vyjdou různé druhy cukroví, bez kterých si každý z nás neumí představit ty svoje Vánoce. Pro mě to je právě linecké.
Přiznám se, že nejsem úplně tradiční člověk, co se dodržování všech možných tradic týče. Některé mám ráda, některé nemusím, ale úplně nejraději mám vlastní tradice, které vzniknou tak nějak samovolně, zopakují se další rok a ten třetí už je to tradice.
Ale ne ledajakým. U nás se vždy jako první peklo linecké. A protože je to se ségrou naše nejoblíbenější cukroví, tak ho pečeme rovnou dvojnásobnou dávku. A i přesto, že se ho upeče nejvíce, tak nejrychleji zmizí.
Už jen to těsto je naprosto geniální, nelze odolat a ochutnávat už během pečení. Těsto se musí udělat den dopředu, aby si přes noc odpočinulo, než z něj budou linecká kolečka. Odpočinek dává surovinám prostor pořádně se spojit a uležet, aby byl výsledek naprosto mňamózní.
Nedá se svítit, u tohoto cukroví holt budete muset počítat, ale jenom do dvou. Jedno plné kolečko a jedno prázdné. Nicméně, nedělejte si hlavu s tím, když by to náhodou přesně nevyšlo. Ani já nejsem génius a občas ani já do těch dvou nenapočítám 😀 Vzpomínám si, že loni to bylo naprosto nemožné napočítat do dvou ve třech. Sešly jsme se se ségrou u mamušky, že budeme péct linecké. Hlavní odborník na uspořádání akce je moje sestra, ta nanominuje všechny na nějaké úkoly a ve výsledku nedělá nic, jen kontroluje. Nevím, jak to dělá, ale prochází jí to. Vlastně pardon, její chvíle přichází, když drží foťák v ruce a to se pak dějou zázraky. A přesně ty vidíte na fufu fotečkách.
Jelikož už doma nebydlíme, tak jsme si chtěly připomenou, jaké to bylo, když nám bylo 5 let a pekly jsme s mamuškou. Tohle je třeba jedna z tradic, kterou ráda mám. Akce uspořádána, úkoly rozdány. A jak dopadlo samotné pečení? Znáte to, tři ženský u stolu, plká se plká, práce stojí, víno ubývá, počty nesedí a nakonec jsem v jednu chvíli zůstala u toho sporáku sama a ty dvě klevetily vedle v pokoji a tvrdily, že pomáhají Ježíškovi. Linecké se nakonec upeklo, nespálilo, jen ty počty teda fakt neseděly, alespoň bylo co ochutnávat. Jen mám pocit, že nám to trvalo stejně dlouho, jako když nám bylo 5. Nevadí, na rychlost se při pečení vánočního cukroví nehraje.
No a druhým rituálem je slepování. A vypadá to podobně, plká se plká, práce stojí, víno ubývá, počty nesedí. Ale nakonec (po probrání všeho důležitého ze všech stran) se podařilo slepit všechna linecká kolečka a teď už jen zbývá uchovat je na nedostupném místě před mlsálky.
Samozřejmě mám na mysli velikost tvarů lineckých koleček. Moje babička pekla vždy linecké velké, prý proto, že se jí nechtěly vykrajovat ty drobné tvary. Moje mamuška zase pekla vždy právě ty drobější tvary, snad proto, že jsou roztomilejší. A já? Já peču něco mezi 😀 a protože musím mít něco extra, nevykrajuji doprostřed jen kolečko, ale vykrajuji sněhuláčka, hvězdičku, stromeček, kometku, zvoneček a panáčka. Ale slepuji výhradně lineckou marmeládou. Aspoň v něčem ty tradice dodržuji.
Samotné těsto není až tak složité. Ale dejte si pozor při pečení. Ideálně pečte plech s plnými kolečky a potom plech koleček s vykrájenými tvary uprostřed, protože ty se upeču rychleji. Po celou dobu troubu také kontrolujte a jakmile začnou kolečka na okrajích zlátnout, je čas plech vyndat a nechat kolečka vystydnout.
Receptů na linecké jsou mraky, každý má rád ten svůj a ten je také nejlepší, to nehodlám vyvracet. Ale pokud třeba ten svůj na linecké nemáte, nebo chcete vyzkoušet nový, inspiraci najdete v e-Kuchařce. Ať se vám povede a nezapomeňte, hlavně ať máte linecká kolečka do páru. A druhou adventní neděli se můžete těšit na představení dalšího vánočního cukroví.