Čarokrásná Kodaň jako z pohádky Hanse Christiana Andersena

A přesně jako v pohádce byl náš celkem 5 denní pobyt v Kodani. Vyrazit do některého z evropských měst na Velikonoce je naše tradice už čtvrtým rokem. Tentokrát jsme se vydaly na sever, do Kodaně.

1. a 2. den (čtvrtek a pátek)

Jak jsme cestovaly

Autobusem od Flixbusu. Abyste si nemysleli, že jsme naprostí blázni, kteří si lebedí v cestování autobusem a ťukáte si na čelo, proč jsme neletěly letadlem, tak kvůli mým zdravotním problémům a víc se v tom pitvat nebudu. Takže ano, je to sice delší, ale za to horší cesta a dodala bych, že dražší. Abych nebyla tak negativní, tak jsme i na cestě autobusem hledaly to hezké. Například to, že času před odjezdem nebylo nazbyt, takže veškeré plánování Kodaně připadlo až na cestu – tam byl dostatek času všechno jakš takš namyslet, najít, zakroužkovat v mapě a obhlídnout na obrázcích. A taky to, že jak už bydlíme s Žáňou každá ve svém, tak sesterských rozhovorů není nikdy dost a upřímně řečeno, těch 17 hodin cesty snad ani nestačilo 😀

První cesta trajektem

Cesta Flixbusem byla celkem příjemná. Startovaly jsme ve čtvrtek od Grandu o půl 2 odpoledne a přestup měly v Berlíně. Z Berlína jsme pak nabraly směr Kodaň s půlhodinovou cestou trajektem. Ha a další plusový bod za cestu – moje první cesta trajektem. Okej, sice bylo 5 hodin ráno, neuvěřitelná zima, ale i tak, cesta trajektem splněna (na pomysleném to do listu).

Dobré ráno v Kodani

Do Kodaně jsme přijely brzy ráno (tedy brzy ráno pro obyvatele Kodaně) v 8 hodin. Všude bylo mrtvo, což nás trochu vyděsilo, než jsme zjistily, že zkrátka Kodaň ožívá až s desátou hodinou (tak jako já). Cestu do našeho krásného domečku na Skt Annae Gade (půl hodinky pěšky od autobusového nádraží), kde jsme byly ubytované, jsme našly snadno a rychle a mezitím už jsme se stihly kochat krásami Kodaně a udělat první fotečky. Ubytování v podstatě v centru bylo trochu dražší, ale měly jsme to všude kousek, takže proč ztrácet čas cestováním, když toho Kodaň nabízí tolik. Hned za rohem jsme narazily na populární zábavní park Tivoli. Na vyblbnutí je tu nespočet atrakcí. Z venku to není tak vidět, ale uvnitř najdete krásnou pohádkovou zahradu převážně z květin s domky, které večer osvětlují lampičky. Atrakce v Tivoli jsme přenechaly jiným odvážlivcům a vydaly se vstříc domovu.

Jednu tu kuličku si vezmu, až se budeme vracet

Cestou jsme procházely ještě kolem Ny Carlsberg Glyptoteket, což je jedno z nejkrásnějších a největších muzeí v zemi. Procházely jsme kolem Nationalmuseet (Národní muzeum), kde jsou sbírky dánské civilizace a další fotečku jsme udělaly u koulí před Christiansborg Slot, kde nebyla ani noha. Christiansborg Slot je sídlem politické moci – Parlamentu, kanceláře Předsedy vlády a královských apartmánů, které jsou vyhrazeny pro nejvýznamnější recepce. Z vrcholu věže je úžasný výhled. Ten jsme zařadily na program dne až večer, když zbudou síly.

Zcivilizovat a hurá do města

Po příchodu do našeho kodaňského domova jsme se trochu zcivilizovaly, nahodily jarní outfit a vyrazily hned do města. Ráno bylo ještě docela chladno, ale kolem té desáté, kdy se už probudila celá Kodaň a vysvitlo sluníčko, bylo krásně teploučko. Zamířily jsme tedy rovnou k Malé mořské víle. Ale už cestou jsme se zastavily u královského paláce Amalienborg, oficiálního sídla dánské královské rodiny především v zimních měsících. A protože bylo zrovna půl 12, tak jsme počkaly, až bude 12, protože přesně ve 12 se zde střídají stráže. Amalienborg představuje čtyři rokokové paláce stojící tváří v tvář na jednom z nejnoblesnějších a nejmajestátnějších náměstí. Tyto čtyři paláce jsou pojmenované podle dánských panovníků.

3 malé mořské víly

Pak už jsme nabraly směr Churchillparken, kde se před námi otevřel krásný zelený veřejný park. V roce 1965 získal své současné jméno jako připomenutí Winstona Churchilla a britskou moc při osvobození Dánska během druhé světové války. Navštívily jsme Skt. Albans Kirke, který představuje jedinou anglikánskou církev v Dánsku. Dali nám tam dokonce lejstro v češtině, abychom si mohly počíst o jeho historii. Zapálily jsme zde svíčičku a pokračovaly dál. Procházely jsme dál parkem a uviděly velký dav u kamene – ano, tam někde v tom hloučku seděla i Malá mořská víla (Den Lille Havfrue), dcera krále všech moří, která vyměnila svůj líbezný hlas za ženské tělo, aby získala srdce milovaného prince. Tahle pohádka bohužel končí špatně, takže povídání o ní ukončíme. Nicméně, udělat si s ní fotku o samotě se nejprve zdálo jako utopie, ale nakonec se ukázalo, že tu fotku chce každý a tak jsme čekaly jenom chvilku a ulovily si ji i my.

Sluníčko, rozkvetlé stromy, krásné památky

Pokračovaly jsme dál parkem a došly ke Kastellet (Citadela) neboli vojenské pevnosti ve tvaru pěticípé hvězdy. Ta kdysi sloužila na obranu města, dnes ji využívá armáda a kolem dokola je moc hezká stezka, na které jsme narazily i na mlýn (jako z pohádky). Vlastně celý tento prostor láká k odpočinku. Všude jsou lavičky, na které si můžete sednout a (v našem případě) třeba se opalovat. Všude je čisto, kdybychom měly deku, tak ji tam roztáhneme, budeme zevlit a užívat si té nádhery rozkvetlých stromů.

Nyhavn s gelatem

Zcela s jistotou mohu konstatovat, že jsme opravdu lucky girls, protože počasí bylo na jedničku s hvězdičkou. Balily jsme s sebou zimní bundy a body, ale ty vůbec nebyly potřeba. Co jsme naopak zabalit měly, byl opalovací krém. No co už, tak si něco pěkného vypálíme (na to já jsem expert). První must see – Víla, máme splněno. Druhé must see – barevný přístav Nyhavn je před námi. Vracely jsme se jinou uličkou kolem Amalienborg a došly jsme do „nového přístavu“ Nyhavn. Ten byl vybudován holandskými architekty v 17. století, aby usnadnil převoz zboží. Dříve býval místem plným putyk, krčem a nevěstinců vedle velkoobchodních domů pestrých barev, z nich se postupem času staly nejnavštěvovanější restaurace a bary ve městě. Odsud by se dalo pořídit asi milion fotek, protože těch krásných a fotogenických domečků podél řeky je tu spousta. Pro zájemce je tu možnost plavby lidí po kanálu Nyhavn. My jsme zamířily do vyhlášené zmrzlinárny Vaffelbageren, kde dělají domácí kornouty a belgické vafle. Když jsme viděly né kopečky, ale kopce zmrzliny, daly jsme si každá jeden kopec gelata a nechaly si jej ještě polít čokoládkou. No mňamka největší. Snědly jsme to pěkně venku na lavičce s výhledem na barevné domečky na druhé straně přístavu.

Koukej občas i jinam než na mapu

Po vydatné porci gelata jsme načerpaly novou energii a vydaly se objevovat další památku – Charlottenborg, nacházející se na konci Nyhavn. Budova z červených cihel Charlottenborg se po smrti královny matky Šarloty Amálie stal Královskou akademií krásných umění. A od něj jsme se vydaly po dlouhé ulici Stroget vinoucí se středem historického centra. Stroget je taková přezdívka pro ulice Ostergade, Amagertorv, Vimmelskaftet, Nygade, Frederiksberggade. Nachází se na ní nejrozmanitější obchody, kavárny a restaurace spolu s pouličními umělci. V podstatě je to největší nákupní ulice ve městě. Pěkně se po ní šlo, takovej window shopping.

První den byl úžasnej

A touto ulicí jsme se dostaly až ke kodaňské radnici Kobenhavns Radhus. Budova radnice má červenou fasádu a krásnou hodinovou věž. Náměstí se zrovna opravovalo a zas tak malebná část Kodaně to nebyla. Nicméně je Radniční náměstí jedním z nejživějších míst celého města. V krátkosti jsme se zastavily na Regnbuepladsen, kde je pohádkové muzeum věnované H. Ch. Andersenovi. Cestou zpět jsme se ještě zastavily u Den Sorte Diamant, moderní architektura v podobě Černého diamantu a opery. Právě královská knihovna je známá pod názvem Černý diamant. A budova opery je jednou z nejmodernějších divadelních budov na světě. Poslední zastávka byla u již ráno navštíveného Christiansborg Slot, kde jsme vylezly nahoru na věž – Tarnet. S výhledem na celou Kodaň jsme dnešní výpravu ukončily. Jednak už i sluníčko se chystalo jít spát, takže nám začala být zima, ale splnily jsme plán na první den na 150 %, takže jsme si zasloužily už odpočívat. Doma jsme byly během 20 minut a začaly spřádat plány na další den.

3. den (sobota)

Nový den a nová dobrodružství. Nejprve je potřeba se ale nasnídat. Na rohu naší ulice jsme objevily krásnou a útulnou kavárnu, která se okamžitě stala naší kavárnou. Jak už jsem psala na začátku, tak Kodaň ožívá až s desátou hodinou, ale pekárny a kavárny mají otevřeno od 8 od rána. My jsme tam mohly být tak kolem deváté, takže ideální, nikde nikdo a mohly jsme dělat fotky s vitrínou. Daly jsme si croissant a takového zamotaného skořicového šnečka. Je to taková typická dánská snídaně v podobě dánského pečiva, kterému se říká Wienerbrod.

Nahoru se nedostaneme, tak aspoň cinkneme do věže

Protože jsme včera prochodily prakticky celé historické centrum Kodaně, můžeme si dnes zajet na oblíbenou písečnou pláž Amager Strandpark. Teď si nedělám srandu, fakt ne. Amager je dánský ostrov, který leží v průlivu Oresund v Baltském moři. Z pláže je pak výhled na dlouhý Öresundský most, který tvoří spojku se Skandinávským poloostrovem. Zbývá otázka, jak se na pláž dostat. Odpověď se nachází prakticky na každém kroku – na kole. Začaly jsme tedy googlit a jako nejvhodnější půjčovnu jsme vyhodnotily Donkey Republic. Jsou to taková ta oranžová kola. Nejlepší na tom je, že si kolo vypůjčíte během pár minut. Stačí nainstalovat aplikaci, spárovat ji s kartou, najít na mapě volné kolo, přijít k němu, pomocí aplikace jej odblokovat a můžete vyrazit na trip. My jsme si půjčily kola u naší zvonice Vor Frelsers Kirke. Ač jsme tuto zvonici měly za barákem, byla tam neustále dlouhá fronta, že jsme se nahoru nikdy nedostaly. A než jsme si ty kola půjčily, tak prakticky naproti zvonice byla Christiania. Takže ještě krátká zastávka zde. Christiania je svobodné městečko fungující nezávisle na dánském národě. Dnes je považováno za „sociální experiment“. V roce 1971 využila skupina hippies vyklizení starého vojenského prostoru k vytvoření tohoto svobodného města, volně si zde můžete koupit lehčí drogy a život je zde opravdu odlišný, takový alternativní. Najdete zde spoustu malých cestiček, změť zahrad a zajímavých architektonických výtvorů, posprejovaných budov a alternativně naladěných lidí. Christiania má svoje vlastní pravidla a zákony. Obyvateli Kodaně je tento „nezávislý stát“ tolerován.

Nezávislá Christianie

Dojmy z Christianie byly takové prapodivné. No nic, aplikace donkey nám ukazuje dvě volná kola, takže si jdeme pro ně. Jak jsem říkala, za pár minut máme odblokováno a vydáváme se na pláž. Teď si můžeme připadat jako správní Kodaňané, teda Kodaňanky. Až na to, že Kodaňan se na kole tolik nekochá a jede, jede jako o život. A dokonce mají kolisti přednost před vším. Auto počká, až přejede peloton kolistů a pak teprve může odbočit. A přátelé, fakt to tak funguje. Netvoří se tu zácpy aut, ale kolistů, kteří mají i vlastní semafory. Kodaň je po právu nejekologičtější a asi i nejzelenější město.

Pláž? V Kodani?

Na kolech se jede parádně, protože je to pořád po rovince. Podle mapy jsme našly cestu na první dobrou, jely jsme po stezce a za chvíli uviděly tu kouzelnou pláž. Na kraji jsme si zablokovaly kola, aby na nás počkaly, vyzuly jsme si boty a procházely se po prohřáté písčité pláži. Já jsem do Baltského moře strčila jenom palečky a hned utekla, Žáňa tam vlezla po kotníky. Na pláži bylo moc hezky a postupně se pláž začala plnit dalšími lidičkami. Udělaly jsme si tam malý picknik a spoustu foteček.

Jdeme mlsat

Když jsme si užily pláže dostatečně, vydaly jsme se na našich kolech zpět do centra. Cesta vedla i přes Christianii, kde se oproti dopoledni život už probudil a při projíždění byla cítit marihuana. Projížděly jsme i přes mostek, kde byla opravdu krásná příroda a kačenky na vodě. Původní plán byl, že na kolech dojedeme až do Norrebro, nejvzdálenějšího místa, které jsme chtěly navštívit. Na stezce na pláž a z pláže se nám jelo dobře, ale jakmile jsme vjely zpět do města, tak se vyrojila spousta kolistů a my jsme byly trochu ztracené. Ono když se zarazíte na každém rohu a rozhodujete se, kam pojedete, tak vás mezitím všichni kolisti převálcují. Takže jsme se rozhodly pro bezpečnější variantu pro všechny a nechaly jsme kola na stanici, která se nám objevila na mapě. Jen co jsme se s koly rozloučily, už si je vypůjčil zase někdo jiný. Norrebro jsme odložily na neděli a vydaly jsme se do centra. Šly jsme  opět dlouhou ulicí Stroget a odbočily na Kobmagergade, kde se nacházela Rundetarn neboli unikátní věž se zvonicí. K naší smůle tam byla opět neuvěřitelně dlouhá fronta, takže jsme udělaly fotečky jenom zvenku a šly dál. Po cestě jsme si koupily čerstvý džus a pokračovaly k tržnici s veselou atmosférou Torvehallerne na Frederiksborggade. Torvehallerne jsou dvě haly plné typického dánského jídla a pití a dalších dobrot. Je to takový velký otevřený market. Najdete tam jak již udělané jídlo, které si můžete koupit a sníst, ale také jen suroviny, čerstvé ryby, ovoce, zeleninu, ale i květiny. My jsme si tam vydaly hledat cukrovinky a slavný Flodeboller, lahodný čokoládový zákusek plněný našlehaným krémem. No vzaly jsme rovnou dva, jeden politý tmavou čokoládou a druhý politý bílou čokoládou. A teď to přišlo, focení této dobrotky. Ano, přiznáváme se dobrovolně, že z nás ostatní návštěvníci měli docela srandu, ale co. A protože tam byla opět vitrína, tak jsme se hrnuly k ní udělat spoustu dalších zajímavých foteček. Pánové sedící a pozorující naše hýbání se o milimetr nás označili za adorable 😀 tak aspoň že tak. Potom jsme se vydaly směrem k úchvatným skleníkům Botanisk Have, kousku přírody uprostřed města. Tato bohatá botanická zahrada má více než 23 500 dřevin a opravdu krásný skleník Palmhuset. Parkem jsme se pak dostaly do královských zahrad zámku Rosenborg Slot, což je malebný renesanční zámek postavený v 17. století a nyní ukrývá dánské korunovační klenoty. Prošly jsme si i zámecký park. Kdekoliv je zelená plocha, dá se tam sednout, lehnout, cokoliv. Začínáme si myslet, že povinná výbava každého Kodaňana je kolo, brýle a deka.

Zasloužený odpočinek

Po dlouhém dni jsme našly opravdu úžasné místo na odpočinek, lehátka u přístavu. Jsou tam nachystaná a spousta lidí tam navečer leží a užívá si pohodové atmosféry Kodaně, kde život plyne v poklidu na čerstvém vzduchu. A mě se tak dobře odpočívalo v lehátkách, že jsem tam i usnula. Sem se určitě ještě vrátíme. Když už nám začala být zima, tak jsme se sbalily a vracely se podél přístavu zpět domů. Naproti byla vidět ještě Operaen, Královská opera se zakřivenými geometrickými liniemi.

Večer v kodaňském stylu

Protože jsme přišly pozdě, tak jsme se akorát převlekly a zašly na večeři do naší restaurace, která byla naproti našeho bytečku. Daly jsme si čerstvého lososa s brambory a holandskou omáčkou a pak salát s kozím sýrem na toastu a salátkem. A k tomu můj milovaný Aperol Spritz. Restaurace naprosto přesně vystihovala kodaňský styl Hygge, dánské „umění žít“ a byla dokonale útulná. Večer jsme si pak pustily pohádku o Malé mořské víle, ale se šťastným koncem a u ní usnuly.

4. den (neděle)

Ráno nás opět probudilo sluníčko, mířily jsme do pekárny koupit si typické dánské pečivo, které je plněné marmeládou a polité bílou polevou a šly jsme si ho sníst do přístavu do probouzející se Kodaně. Na programu dne bylo Norrebro, toulání se po Kodani a hledání pokladů v podobě kešek. Jelikož jsme měly ty hlavní památky a ulice prochozené, bylo hledání kešek úžasným nápadem, protože nás zavedlo na místa, která v průvodci nenajdete. Zastavily jsme se například u Agnete a Merman, který představuje příběh lásky, ztráty a touhy. Je to seskupení sedmi bronzových figurek na čtvercové bronzové platformě těsně pod hladinou modrozelené vody v Slotsholmském kanálu vedle mostu Højbro. Také jsme narazily na krásný rohový baráček, zastavily se v Sortedam Dossering, kde jsou uměle vytvořena městská jezera na kterých se můžete projet v obřích labutích a pod stromy jsou rozloženy stoly a židle, na nich si lze opět vychutnat sladkost dánského způsobu života a pozorovat  kolemjdoucí. A dál pokračovaly a toulaly se po Norrebro, což je multikulturní část města nacházející se v severozápadní části Kodaně. Jsou tu stylové obchůdky, trendy restaurace a také bary plné života. Norrebro je tak trochu hipsterská čtvrť, ale má své kouzlo. Na ulici Griffenfeldsgade jsme našly například kouzelnou restauraci Fetter Fetter a pak jsme se vydaly hledat ulici Jaegersborggade. Procházely jsme přes takový pěkný, leč podivný park. No byl to hřbitov Assistens Kirkegard. Zajímavé bylo, že to nebylo depresivní místo, ale všude byla spousta stromů, trávníky, lavičky a bylo to vlastně pěkné místo. K vidění tu byl i hrob Hanse Christiana Andersena. A přímo naproti hřbitovu byla již zmiňovaná ulice Jaegersborggade plná různých obchůdků, čokoládovny Ro-Chokolade a také obchůdku s místními dobrotami, kde jsme nakoupily suvenýry domů.

A zase to jídlo

Cestou zpátky jsme to vzaly přes Torvehallerne a daly si tam pozdní oběd, ale typicky dánský – Smorrebrod. Což je otevřený sendvič a druh chlebíčku z hutného tmavého žitného chleba s máslem, zdobený dalšími potravinami, např. kousky masa či ryby, sýrem, vajíčky a oblohou z čerstvé či nakládané zeleniny. Moc dobré to bylo. Dál jsme pokračovaly touláním se po Kodani a hledáním kešek. Domluvily jsme se, že si večer užijeme ještě na lehátkách v přístavu a tak jsme se tam takovým loudavým krokem blížily. Přešly jsme ještě přes Mramorový most a posbíraly poklady cestou a pak už si zaslouženě lehly na lehátka. Tam jsme si daly také večeři v podobě pizzy, kterou tam přímo v přístavu dělali a slunily se.

Večerní Nyhavn

Počkaly jsme až na západ sluníčka a šly udělat  ještě poslední fotky do přístavu Nyhavn. Tam už to začínalo hrát všemi barvami. Celkem jsme posbíraly 20 kešek. Nebylo to tak těžké, ono taky nebylo moc kde ty kešky schovávat, ale měly jsme z toho radost. Večer jsme se trochu pobalily, i když odjezd jsme měly až druhý den v poledne.

5. den (pondělí)

Ráno nás opět vítalo sluníčko, i když bylo už trochu chladněji. Všechno jsme si popakovaly a šly ještě na poslední snídani do naší kavárny. Tam jsme se s Kodaní rozloučily. Na autobusové nádraží jsme to měly asi 20 minut. Nasedly jsme do busu a čekala nás opět dlouhá cesta domů. Teď byla ale o 3 hoďky kratší. A k čemu je dobré využít tak dlouhou cestu, no přece k nacpání všech foteček na Instagram 😀 Trajektem jsme jely tentokrát déle a za světla, takže jsme si ho užily trošku více.  Domů jsme pak dorazily v úterý ráno.

A kam příště?

Kodaň se nám povedla a v mnohém překvapila. Opět jsme si spolu další dobrodružství v evropském městě užily a zbývá otázka, kam pojedeme příští Velikonoce? A také jsem vám slíbila recept na kodaňskou dobrotu. Slib jsem dodržela, takže v článku Kodaňská dobrota – Wienerbrød si jej můžete upéct. Sepsala jsem vám opět přesný rozpis surovin, postup krok za krokem a nechybí fotečky 😉

Jsem projektová manažerka - studentka doktorského studia - pekařka úžasných dobrot. Máte pocit, že je to o jednu pomlčku navíc? Ne pro mě. Ze světa businessu a univerzity utíkám do svého vlastního pečícího světa. Peču s vášní, radostí, nadšením a láskou. Chci i vás inspirovat k vlastnímu cukrářskému umění, protože se mnou získáte ten správný recept na sladký a spokojený život. Můj příběh si přečtěte zde >>

Jsem také autorkou dvou e-Kuchařek, díky kterým šířím vášeň a radost z pečení dál do vašich sladkých životů. První e-Kuchařka Začínáme ve sladké kuchyni >> je malou ochutnávkou a zároveň startem pro začínající pekařky a cukrářky. Druhá e-Kuchařka Bohyní sladké kuchyně >> je potom navazujícím pekařským uměním. Nechte se zlákat všemi vůněmi, barvami a chutěmi ;-).
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Ochrana osobních údajů