Které oko fotí fufu fotografie?

Rozhodla jsem se prozradit, které šikovné oko stojí za tak nádhernými fotkami, které mám na blogu a v e-Kuchařce. Troufám si tvrdit, že polovina úspěchu každého vynikajícího receptu se skrývá ve fotografii. Ale není fotka jako fotka. Vím o tom své.

Než se zrodila myšlenka blogu o pečení, fotila jsem si své sladkůstky sama, zkrátka jsem chtěla pouze svět obohatit o něco dobrého. Světlo nesvětlo, stín nestín, pozadí nepozadí, podklad nepodklad, přesně jako v té pohádce. Ta na rozdíl od mých fotek ale dopadla dobře. Tenkrát mi to bylo jedno, plácnula jsem to na FB a fotka sbírala lajky. Nicméně jednomu oku se to nelíbilo a dostala jsem dlouhosáhlou přednášku.

Jak můžu upéct takovou nádhernou dobrotu a vyfotit ji, jako kdyby byla z třetí cenové. Proč si alespoň nestoupnu z druhé strany, abych na tu fotku neházela vlastní stín. Proč vůbec fotím ty fotky až večer, proč je nefotím ve dne za denního světla. A další smršť otázek. Koukala jsem jako vyoraná myška a nechápala jsem, jakého strašného skutku jsem se to dopustila. Každopádně, aby nezůstalo jen u kritiky, a ten, kdo kritizuje, by měl ideálně přispěchat i s nápravným řešením, ono očičko se nabídlo, že s focením pomůže a vyhraje si s fotečkami, aby byly, řečeno naším slangem – fufu (pozn. fufu = nejvíc nejkrásnější).

Tou osobou není nikdo jiný než má sestra, moje dvojče, mé druhé já, Žáňa. A tak se vesmíru zachtělo, dát nám talent každé na něco jiného. Mě nadělil dávku schopností a vášně pro pečení, ségře dávku talentu pro focení. A stejně jako se vyvíjely moje dortíčky, tak se vyvíjely i její fotečky.

Zásada číslo jedna – fotit zásadně ve dne

Lehce se řekne, hůř provede. Většinou se mi stalo, že jsem měla dobroty nebo dorty upečené a nazdobené až pozdě večer a druhý den se jelo na oslavu. Nebylo tedy moc času půl dne fotit jednu fotku. Teď si říkáte – půl dne? No, než to všechno nasvítíte a ozvučíte, všichni stojí, kde mají a drží to, co mají, tak je to opravdu práce minimálně pro tři lidi na tři hodiny.

Největší peklo je ale asi fotit cokoliv na podzim a v zimě. Stalo se nám to právě u přípravy fotografií na tento blog. Nikdy nevíte, jakou bude mít počasí náladu, máte omezené časové možnosti a víte, že toho potřebuje stihnout, co nejvíce. Zažily jsme pošmourné dny, kdy se dalo fotit snad jen 4 hodiny, ale i slunečné zimní dny, kdy jsme fotily v bundách na balkoně. Aspoň se dobroty netopily a poleva krásně držela.

Zásada číslo dva – je potřeba dort nakrájet

Často jsme si z toho dělaly srandu, že můj rukopis, tedy dortopis bude jeden vykrojený klín v dortu. Přece nemůžete někomu tvrdit, jak máte krásnou strukturu dortu, když ji nikdo neuvidí. A tak se každý dort rozkrájel na potřebný počet kusů pro fotku. Největší radost z rozkrájených dortů měli vždy přítomní ochutnavači.

Zásada číslo tři – občas je potřeba na fotce vykouzlit systematický nepořádek

Taková radost v očích, když jsem Žáňi dovolila vysypat kakao na vypraný a vyžehlený tyl, rozsypat třtinový cukr po mém tričku, nechat zapatlat marmeládou bílé tričko, jehož osud už byl stejně zpečetěn vylitým svařákem. Zkrátka a dobře, občas je potřeba nechat borůvky uprchnout z dortíku, protože je to pro vyšší dobro.

Zásada číslo čtyři – pozadí fotografie

Některé fotky, když je fotíte zepředu, potřebují za sebou pozadí. Ze začátku jsme vyráběly neutrální pozadí obyčejným prostěradlem. Stála jsem v okně, držela prostěradlo a ségra fotila, dokud fotka nebyla dokonalá. Takhle mohlo vzniknout klidně i 50 fotek, zatím co já jsem na fotce viděla pořád to stejné, Žáňa viděla na každé fotce i ten nejmenší detail.

Kvůli krásné fotce jsme byly schopné také přestěhovat celou kuchyni, jen aby byl dostatek prostoru a hlavně světla. Fotky, které vidíte zde na blogu a v e-Kuchařce, vznikaly už v novém bytě a nejoblíbenější částí se stal balkon. Ideálním pozadí se stalo zábradlí a uschlá květina na balkoně. Když máte objektiv, který umí zaostřit na objekt a máznout zbytek fotky, nemusíte už stát s prostěradlem v okně.

Zásada číslo pět – rekvizity

A kvůli krásné fotce jsme nakoupily i starožitné nádobí a spoustu dalších drobností. A tak se vám po gauči válí srnka vedle mosazné lžičky, minihrníčky pro trpaslíčky, plátky růží, stříháte stužky, na podzim vytáhnete krabici s vánočními ozdobami, apod. Ale to pořád nestačí, pak nastane chvíle, kdy nám Žáňa prochází celý byt a šuplíky a hledá, co by se dalo na fotku ještě použít, vytahá vám půlku šatníku, neb to bude krásný podklad a pak stejně řekne, že tyhle moderní domácnosti jsou úplně k ničemu. A proč? Protože se v nich nenachází všechny ty úžasné, někdo by mohl říct, že zcela zbytečné, ale pro fotku velmi užitečné drobnosti. Na tohle bylo vždycky výborné focení ještě u našich doma. Prakticky na cokoliv jste si vzpomněli, tak se to u nich našlo. I sebevětší blbost, ale byla tam. U mě byl problém sehnat už jenom noviny.

1 nepoužitelná fotka vs 124 použitelných

A tak, když dodržujete těchto 5 zásad, už nikdy nebudete mít tu jednu nepoužitelnou fotku, ale stane se vám, že budete mít 124 použitelných. Schválně jsme to spočítaly, že na krásný cupcake bylo spotřebováno celkem 124 snímků a všechny se daly použít. Takže moje jedna fotka se mohla jít zahrabat.

Za fotografií se toho skrývá strašně moc a tak vás o tyto perličky nechci ochudit a budu sdílet i informace a fotografie tak říkajíc za oponou. U focení totiž nastává ta pravá sranda a tak se pomocí slov a fotografií budu snažit tuto srandu přenést i do blogových článků. Další články z Backstage například o levitaci, levé ruce a nevhodném barevném nádobí zase příště.