Učíme se létat

Kuchtime

V tomto článku se pokusím navázat na předchozí článek z kategorie Backstage, kde jsem slibovala, že o levitaci, levé ruce a nevhodném barevném nádobí vám napíšu zase příště. Tak už to příště nastalo a dostávám se tedy k levitaci. Možná úplně netušíte, co má společného levitace a pečení sladkých dobrot. Z následujícího rozhovoru, který jsem pro vás přepsala, to pochopíte:

Ž: Posuň se ještě kousek doleva, ještě, ještě, furt mi tam zavazíš, ještě doleva.
M: No hele, tady už žádný doleva není.
Ž: Aha, tak běž na druhou stranu.
M: Fajn, ale tam zase budu házet stín, ale jak chceš, já si tam klidně stoupnu.
Ž: Hm, pravda, to je ještě horší.
M: Tak já už nevím, kam si mám stoupnout, abych ti nezavazela, ale ten cupcake nějak držet musím.
Ž: Tož kam s tebou? Nemohla bys třeba… (dlouhá pauza) a pak smích…levitovat?
M: Tak to fakt neumím 😀
Ž: Tak trénuj, trénink dělá mistra.
M: A nemohla bych radši trénovat třípatrový dort potažený fondánem se strukturou kytiček a k tomu spoustu makronek?
Ž: Hm, to by bylo jednodušší.

Už je vám to jasné, že 😉

Když jsou dobrotky samostatně a moje ruce nejsou potřeba, nikde nikdo nestíní, nezavazí a můžete si udělat fotek, kolik chcete. Když jsou ale moje ruce zapotřebí, je to složitější. Jsou to situace, kdy jsem třeba lila těsto na plech a snažila jsem se elegantně svou růžovou stěrkou s cupcakem naznačovat jak pomalu liju těsto na plech. Nesměla jsem ho tam hrknout moc, ani málo a měla jsem těsta samozřejmě omezené množství. Takže jsem musela lít…jak by to řekl pan král v pohádce Byl jednou jeden král…přiměřeně.

Nebo když jsem zdobila cupcakes, to taky nemůžete najednou přestat, musíte dojet aspoň jednou dokola. Co se dá udělat, je zpomalit pohyb. Tady bylo naštěstí cupcakes i polevy dost, takže se dalo zdobit a fotit a fotit a zdobit, dokud nedošla poleva a cupcakes.

A tak já jsem jí teda tu radost udělala a začala jsem levitaci trénovat.

A přesně výše uvedená konverzace zavedla do našeho pečícího slovníku slovo levitace. A tak vždycky, když jsem měla držet nějakou dobrotku, nebo jsem měla třeba jenom sypat ovoce na dort, se mě Žáňa ptala, zda jsem se už naučila levitovat. 😀 A tak já jsem jí teda tu radost udělala a začala jsem levitaci trénovat.

Vskutku nelehký úkol.

Jak víte, ke všem svým aktivitám jsem si vzala ještě studium doktorského studia na Mendelově univerzitě. A jednoho krásného dne jsem při procházení univerzitní chodbou narazila na tzv. fatboy pytle neboli velké sedací pytle. A říkám si, to je nápad, tady bych mohla trénovat.

Level 1 – Holubička

Ž: Takže zkusíme pro začátek něco jednoduchého, třeba holubičku na jedné noze. To zvládnou i děti v mateřské školce.
M: No to jo, ale víš, jak dlouho jsem holubičku nedělala!

Nejdříve jsme hledaly to nejlepší světlo, takže když holubička obletěla celé patro a našla konečně vyhovující terén, začala se pilovat technika. Není to jen tak, když mě začala bolet jedna noha, že budu dělat holubičku na druhé noze, musela jsem zároveň přehodit i vlasy. Výsledek můžete posoudit na fotografii. Okej, to levé křídlo mi trochu klesá, ale vyrovnávám výšku, jak nejlépe to umím.

Level 2 – Zábradlí

Holubička by nám šla, teď zkusíme zábradlí.

Ž: Zkusíme ty pytle teda dotáhnout k zábradlí a budeš nad nima jakože padat. Tak a pustíme jednu ruku, jednu nohu. Na první pokus dobrý. A teď udělej obrácenej titanik a jakože padej.
M: To nedám, to hrozně klouže a to stojím na první šprušli.
Ž: Hm, tak a teď do těch pytlů jakože skoč.

Když jsem do těch pytlů skočila, tak jsem měla vlasy úplně všude.

Ž: Heeej, to se nedá fotit. Tak se zase vyhrab.

Ve chvíli, kdy jsem se začala hrabat, tak mi jeden fatboy ujel a já spadla do toho druhého. Protože jsem se začala hrozně smát, nešlo mi se zvednout a ujíždělo mi to víc a víc. A v tu chvíli:

Ž: Zůstaň, to je dobrý. Tak nafotíme jenom ten pád.

Fotečku vidíte níže.

Level 3 – Levitace

Dva levely jsou za námi, jdeme do toho třetího. Teď už jen potřebujeme sehnat nějaký hrneček, talířek a konvičku. Jdeme tedy prošmejdit univerzitní kuchyňku, co za poklady tam najdeme. Nacházíme vše poměrně rychle a vracíme se na místo levitace.

Ž: No a teď už je to jednoduchý, budeš se vznášet ve vzduchu a nalívat z té konvičky vodu do hrníčku.
M: Jasný, není problém 😀

Přiznám se, že vodu jsem z konvičky do hrníčku nalila, nerozlila jsem ji a ve vzduchu jsem se soudě podle fotky taky vznášela s pomocí jedné ruky. Co myslíte? Já myslím, že snaha se cení.

Levitace dokončena

U tohoto focení jsem se nezapotila jako u trouby, ale makačka to byla. Děláme co můžeme, aby byly fotečky na blog, facebook a instagram co nejvymazlenější a nejdokonalejší. Ale nesmí se to zase přehánět, občas musí být i sranda. A ta u tohoto focení rozhodně byla. Zásobník foteček do této kategorie se mi pomalu opět naplňuje, takže po pár dobrotkách opět přidám nějaký ten článek za oponou 😉

Jsem projektová manažerka - studentka doktorského studia - pekařka úžasných dobrot. Máte pocit, že je to o jednu pomlčku navíc? Ne pro mě. Ze světa businessu a univerzity utíkám do svého vlastního pečícího světa. Peču s vášní, radostí, nadšením a láskou. Chci i vás inspirovat k vlastnímu cukrářskému umění, protože se mnou získáte ten správný recept na sladký a spokojený život. Můj příběh si přečtěte zde >>

Jsem také autorkou dvou e-Kuchařek, díky kterým šířím vášeň a radost z pečení dál do vašich sladkých životů. První e-Kuchařka Začínáme ve sladké kuchyni >> je malou ochutnávkou a zároveň startem pro začínající pekařky a cukrářky. Druhá e-Kuchařka Bohyní sladké kuchyně >> je potom navazujícím pekařským uměním. Nechte se zlákat všemi vůněmi, barvami a chutěmi ;-).
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Ochrana osobních údajů