Peče celá země: Casting #1

Ale pojďme pěkně popořádku.

Někdy v půlce července mi moje kamarádka poslala odkaz na přihlášku do soutěže Peče celá země. Netušila jsem v tu chvíli, oč se jedná, jen u toho odkazu byla zpráva: „Mone, mrkni na to, myslím, že by ti to v telce slušelo :-D“. Když mi ten odkaz poslaly další čtyři kamarádky, brala jsem to už jako znamení a jednoho krásného pátečního odpoledne jsem klikla na odkaz, otevřela jsem přihlášku a vyplnila ji. Bez jakéhokoliv očekávání jsem následně přihlášku odeslala do České televize a čekala, co bude dál.

Fakt? Já? No nekeceeeej!

Když mi potom začátkem září napsali, že jsem splnila všechny podmínky soutěže a mám se dostavit na první kolo castingu, nevěřila jsem tomu, co čtu. Fakt? Já? No nekeceeeej! Casting sice vycházel přesně na 6. října, kdy jsem měla již dlouho domluvenou účast na Sweet Dream Festu (článek o něm si můžete přečíst zde), ale tak riskla jsem to, zavolala jsem na uvedený kontakt a povedlo se mi casting přehodit na neděli. V tu chvíli mi samozřejmě blesklo hlavou, v sobotu sladký festival a v neděli cesta do Prahy na casting Peče celá země. No to bude masakr. To jsem netušila, že to opravdu masakr bude a někdo přijde o hlavu.

Když sladké příležitosti klepou na dveře

Ale tak zase když si chce člověk plnit své sny a nabízí se mu takové příležitosti, které vám nezaklepou na dveře každý den, je potřeba jim dveře otevřít a nějak se s tím vypořádat. Zalarmovala jsem okamžitě všechny whatsappové konverzace a sháněla nějakou hodnou oběť, která by jela do Prahy se mnou. Opět a zase mě zachránila moje mamuška, která se mnou jela a dělala mi morální podporu. Ne že bych z toho měla strach, ale je super, když s váma někdo jede.

Už se to blíží …

Den D se přiblížil, porotě jsme měli přivést jednu sladkou a slanou dobrotu. Za moji největší sladkou pecku zvolila moje nejlepší kamarádka Maruška medové perníčky s citronovou barevnou polevou (za ty roky, co se známe, jsem jí vytvořila na moje perníčky závislost), takže bylo velmi rychle rozhodnuto. A jako slanou dobrotu jsem zvolila kynuté loupáčkové těsto s náplní z medové šunky, parmazánu a zakysané smetany sypané mákem, lněným semínkem, chia semínkem a seznamem. No myslím, že to při pečení vonělo z Brna až do Prahy.

… už je to tu!

V den D, tedy 7. října přesně v 7 hodin ráno jsme vyrazily vlakem do Prahy. Cestu jsem po náročné sobotě prospala, takže bych skoro řekla, že jsem se probudila až v České televizi. V neděli kolem poledne tam byl docela klid, uvítala nás milá slečna na recepci a já jsem si šla přepudrovat nos. Potom už nás přivítala další slečna, která nás odvedla před pověstnou místnost porotců. Tam jsem si mohla své dobrotky nachystat a díky uvolněné atmosféře jsem nebyla ani ve stresu. Všechno bylo hrozně v pohodě, všichni vtipkovali, smáli jsme se a přesně tato atmosféra se přenesla i do místnosti před porotu.

„Jéžišmarjá, takovej masakr!“

Bylo to jako když jste na kafíčku s přáteli a klábosíte o tom, jak jsem se dostala k pečení, proč mě to baví, co nejraději peču, co jsem jim přinesla, jak jsem se o soutěži dozvěděla a pak došlo na ochutnávky. Nejdříve přišly na řadu perníčky a právě tady se to stalo. Paní porotkyně vzala perníčkového méďu, ulomila mu hlavu a snědla ji. A v tom jsem vykřikla: „Jéžišmarjá, takovej masakr!“ 😀 😀 😀 všichni jsme se začali smát a pak už si nikdo netroufal sníst jakýkoliv další perníček. Druhý pan porotce snědl „torzo“ medvídka (jak to sám nazval), aby se neopakoval masakr. No konec. U ochutnávky slaných loupáčků už naštěstí nikdo o hlavu nepřišel. Ale předtím, než loupáčky nakrájeli, tak se mě zeptali, jestli můžou 😀 Paní porotkyně sama řekla, že jí teda ještě nikdo nikdy nevynadal za to, že by ulomila perníčkovému méďovi hlavu. Ani nevím, kde se to ve mně v tu chvíli vzalo, ale bylo to pravděpodobně tím, že tam byla opravdu super pohodová atmosféra. Jak říkám, povídala bych si s nimi ještě teď, bylo to opravdu moc milé.

Jak to asi dopadne?

A nejen porotci, ale i celý tým byl pozitivně naladěn a natěšen na další dobroty. Castingy probíhaly celý pátek, sobotu a neděli, takže to měli také hodně náročné. Natočili jsme pak ještě krátký video medailonek a byl i prostor na pořízení krásných foteček. Bez fotodokumentace by to nešlo. Ani ne za hodinku bylo hotovo a my jsme se mohly s Českou televizí rozloučit, alespoň do vyhlášení druhého castingového kola. Tak držte palečky, ať můžu okouzlit svými dobrotami celou zemi.