Proč jsem se rozhodla psát blog o pečení?

Už jako malá jsem se motala mamušce v kuchyni a protože mám dvojče, motaly jsme se tam samozřejmě obě dvě. Mamuška nám dala vždycky kousek těsta a my si se ségrou plácaly to svoje. Co na tom, že se to pak vyhodilo, pro nás to byla obrovská zábava. Nejraději jsme měly úplně obyčejné těsto, jenom mouka, voda a sůl, z toho mamka dělala tzv. „šišky“ do polívky. Pokud jsme zrovna kus těsta nevyválely po podlaze, snažily jsme se z něj udělat pletýnku. Vrcholem našeho kuchařského umění pak bylo, když nám mamuška dovolila, že si tu naši pletýnku můžeme dát uvařit k ostatním „šiškám“. Jé to bylo radosti.

Když jsme byly trochu větší, pustila se s námi mamuška i do pečení vánočního cukroví. Pravdou je, že jsme jedno těsto vykrajovaly celý den, protože to zkrátka trvá, když se vám pod rukama i nohama motají dvě kuchařinky. I přesto nás mamuška z kuchyně nikdy nevyhnala a trpělivě vykrajovala jedno kolečko lineckého za druhým a my měly tu nejzodpovědnější práci – vykrájet k plným kolečkám ta prázdná kolečka a vyskládat na plech.

Postupem času jsme zkoušely další a další recepty. Nejoblíbenější kuchařkou se na řadu let stala hrníčková kuchařka. Nebylo potřeba nic vážit, stačilo vzít první hrneček, který byl po ruce a už se sypala mouka s cukrem. Velké soustředění nastávalo, když bylo potřeba oddělit bílky od žloutků nebo vymazat bábovkovou formu. A i když se občas vytoužený výsledek nedostavil nebo nevyklopil, nevzdávaly jsme to a zkoušely recept znova a znova.

Semínko k pečení tak bylo zaseto a začalo klíčit

Na můj první dort si pamatuju úplně přesně, a protože TENHLE dort odstartoval celé mé pečení, věnovala jsem mu pár odstavců v článku Můj příběh. K dortu se postupně přidávaly další dobroty a nakonec došlo i na vánoční cukroví. Obtížnost receptů se pomalu ale jistě zvyšovala a zdolávala jsem postupně jeden sladký cíl za druhým. Pustila jsem se například i do výroby vlastního listového těsta. Postupně se z pečení stával koníček a je to jediný koníček, který mi vydržel do teď.

Pekla jsem na rodinné oslavy, na oslavy narozenin mých kamarádů, jen tak ke kafi odpoledne nebo aby bylo ráno co na snídani. U pečení jsem vždy provětrala hlavu od školy a načerpala novou energii. Občas peču jen tak, abych zaměstnala ruce. Stále se snažím zdokonalovat a objevuji nové sladké výzvy.

Pár let zpátky jsem si začala zakládat recepty do své kuchařky, abych vždy přesně věděla, kde najdu inspiraci a že mě moje kuchařka nikdy nezradí. Dávala jsem do ní pouze osvědčené recepty, spousta z nich je psaná rukou a i když žijeme v internetové době a všechno jde napsat na počítači a vytisknout, na recepty psané rukou nedám dopustit. Mají pro mě jakési kouzlo a své čestné místo. S některými z nich vás seznámím v mojí e-Kuchařce.

Správný recept nad zlato

Někdy máte recept, upečete přesně podle něj, ale ono to nějak není ono. Nebo si říkáte, tam je nějak málo mouky, dyť to mám tekutý jak polívku. Případně si kladete otázku, proč to nestuhlo, co jsem udělala špatně. A právě proto říkám, že správný recept je nad zlato. Kdysi jsem byla přesně v těchto situacích a lámala si hlavu nad tím, proč se mi to nepovedlo, vždyť to tam psali. I když umím číst, tak prostě někdy v receptech chybí důležitá upozornění nebo dokonce určité pasáže, jak postupovat. A co mi vadilo úplně nejvíc, bylo, že jsme doma měli stovky receptů, ale pouze u pár z nich byla i výsledná fotografie. Opomenu to, že by člověk uvítal i fotku z postupu.

Vždycky jsem si říkala, že kdybych já psala tu danou kuchařku, byly by všude fotografie, spousta fotografií. A tak všechny recepty, které najdete v mojí e-Kuchařce, jsou s fotografiemi, abych vás i po vizuální stránce dovedla ke sladkému cíli.

Mony, pošli mi recept

Doma razíme takové heslo, že když někdo něco ví, tak to má říct těm ostatním. A tak jsem nikdy nedělala tajnosti, a pokud mi některá z mých kamarádek napsala o recept, ráda jsem jí ho poslala. Zda si jej vytiskla a založila do své kuchařky nebo skončil v propadlišti e-mailové schránky už nevím. Každopádně se zde zrodila myšlenka vlastního blogu s recepty, články a fotografiemi.

Recepty by byly, články musím napsat a fotografie nafotit. I přesto, že za tu spoustu let vzniklo mnoho fotografií, téměř žádná se nedala použít. Mám cit pro pečení a dokážu si vyhrát s těmi nejmenšími detaily, ale pěknou fotku udělat neumím. Možná si vzpomínáte, že jsem na začátku toho článku napsala, že mám dvojče. Díky bohu máme talent každá na něco jiného a díky bohu ona má talent na to, aby udělala ty nejkrásnější fotky mých sladkých dobrot. Krása střídá nádheru a recepty mohu doplnit o úchvatné fotografie, které vám naladí chutě a inspirují k vašemu pečení. S jasným cílem a vyšlapanou cestou díky e-Kuchařce nemůžete zabloudit.

V době internetové, kdy si můžete na jeden klik objednat snad cokoliv na světě, se snažím vrátit vařečky do rukou začínajícím pekařkám, které mají na kontě buď pár připálených karambolů, nebo zatím nenašly odvahu k pečení čehokoliv sladkého. Chci vám ukázat, že pečení není složité, chci vás inspirovat a dodat odvahu. Přeji vám, ať se z vašeho obyčejného pečení stane pečení neobyčejné, ať jím potěšíte své blízké, protože vlastnoručně upečený dárek potěší víc jak koupený máslový dort.